Tesařské sekery
Ale za sbírkou historických nástrojů nešlo jet jinam než na Vysočinu, do Tesařství a truhlářství Kolouch s.r.o. ve Frankově Zhořci. Sbírka seker pana Miloše Koloucha je největší v republice a obsahuje neuvěřitelných 1 695 kusů (obr. 1).
V areálu firmy, kde jednu z hal zabírá tesařský provoz a další truhlářská dílna, mne vítá nejmladší řemeslník z rodiny, Radek Kolouch. Dokončil druhý ročník učení, ale už umí pracovat s historickými nástroji a zvládá moderní tesařinu na vysoké úrovni. V mladistvém věku dokázal vyhrát prestižní tesařskou soutěž a je snad nejmladším majitelem titulu „České ručičky“ (obr. 2).
Přináší řadu starých seker. Dohodneme se, že ze stovek exponátů vybereme pár kusů, ty co by možná mohl ještě někdo najít ve své dílně, případně použít na práci s historickým krovem.
Dlátovka – dělají se s ní dlaby (obr. 3). Většinou měla krátké topůrko a někteří tesaři jí používali i bez něj.
Francouzská křížová sekera (obr. 4). Nástroj s nezvyklým rozměrem vyžadoval fortel. Koncem středověku a začátkem novověku byla Francie kvalitními tesaři proslulá. Tato sekera sloužila k opracování hlubších, předvrtaných otvorů.
Lícové sekery jsou broušené z jedné strany, nejznámějším typem takové sekery je širočina. Sloužila k opracování kulatiny na hranol. Podívejme se na některé z nich:
Širočina používaná při opravě Svatoštěpánské katedrály ve Vídni (obr. 5). Jsou na ní patrná písmena IHS (Iesus Hominum Salvator – Ježíš spasitel lidí)
Na dalším obrázku (obr. 6) předvádí Radek Kolouch v prostředí moderní tesárny zachovalou širočinu z roku 1871.
Tesařská pobíječka (obr. 7) – umožňovala přibíjení i přiseknutí. Patří rovněž mezi lícové sekery. Bylo to rozšířené univerzální nářadí. V minulosti bylo železo drahé a běžný tesař měl maximálně dva až tři nástroje, víc si prostě dovolit nemohl.
Oušenka – vorařská sekera (obr. 8). Sloužila k vytvoření otvorů pro protažení vořiny (mladý, ohebný kmínek smrčku, sloužící k sestavení klád do pramene voru).
Pila na došky (obr. 9). S mladým Radkem probíráme, zda došky ještě patří k tesařům nebo spíš k pokrývačům.
Ale to už se k nám připojují pánové Miloš a Radek Kolouchovi, strýc a otec mého mladého průvodce. Přinášejí zajímavé exponáty. Miloš, opatruje sbírku tesařského nářadí, Radek dává dohromady sbírku hoblíků, která je opět zapsána jako největší v republice. I když jsem tu kvůli tesařskému nářadí, neodolám a fotím hoblík z roku 1767. Je hodně velký, ale v době bez hoblovek a protahovaček, úplně normální velikost. K porovnání malé hoblíčky, s těmi pracují houslaři (obr. 10).
Ptám se, jak rozsáhlé sbírky vlastně vznikly. Základ obou byl v rodině. Čtyři generace rodiny Kolouchů se živili a dodnes živí tesařskou a truhlářskou prací. Část sbírky se podařilo Miloši Kolouchovi získat na Šumavě a nyní už čas od času kamarádi i neznámí fandové řemesla přinesou zajímavý exponát. Tím jsou bezesporu i širočina a křížová sekera vyrobené ze skla (obr. 11). Křížová sekera kombinuje dvě různá dláta. Je to nářadí, se kterým se už několik století nepracuje. Mezi tesaři se traduje, že se s ní přestalo pracovat za časů Marie Terezie. Dozvídám se pravděpodobný důvod. Křížová sekera často poranila nohy řemeslníka. V rámci svých odvážných změn Marie Terezie mimo jiné nařídila, že dojde-li k pracovnímu úrazu na církevní nebo státní stavbě, musí se příslušná vrchnost, ať církevní či světská, o nebožáka postarat. Proto asi preventivně křížovou sekeru zakázala používat.
Sbírky uložené po bednách jsou nepřehledné a přináší málo užitku. Pánové se proto rozhodli postavit důstojné muzeum. Je to neuvěřitelná stavba. 100 m3 modřínového dřeva ručně otesali, z mohutného dubu poraženého vichřicí vyrobili segmenty pro nosný sloup budoucího muzea. Hrubá stavba muzea stojí a je úžasná. V přízemí bude sbírka seker, v patře sbírka hoblíků a podkroví zaplní dokumenty s písemnostmi. Ukázka ručně tesaného krovu podstřeší budoucího muzea (obr. 12) i opracovaný dubový sloup v přízemí (obr. 13) svědčí o tom, že všichni tři mistři Kolouchové svému řemeslu rozumí, historické nářadí nejen sbírají, ale umí s ním i výborně pracovat.
Jakub Nepraš
