Nářadí našich předků slouží i dnes
V minulém čísle jsme se podívali na prejzovou krytinu, dnes se zaměříme na nářadí.
Poslední doba přinesla pro řemesla na střechách množství inovací. Aku nářadí, lepidla, tmely, masivní průmyslová výroba klempířských prvků. Leckde se však v dílnách najdou zajímavé nástroje, které tam zůstaly po předcích.
Dostal jsem tip na takovou dílnu a vyrážím do Děčína. Pan Miroslav Vocásek je výborný a uznávaný klempíř. Na Děčínsku a Ústecku se může chlubit řadou krásných střech. Za čtyři věže zámku v Krásném Březně získal první cenu v soutěži Art of Zink. V soutěži „Memoriál Jiřího Krmáška“ vyhrál rovněž s atypickou krytinou věže, tentokrát z mědi. Jak říká, v rodině se řemeslo dědilo a on je již třetí generací.
V útulné dílně voní káva, kamna příjemně sálají a kolem nás je hodně zajímavého nářadí. Pan Vocásek poznamenává, že pokud to jde, už se raději věnuje dílenské výrobě než práci na střechách. Přeci jen se několik desetiletí v chladu i větru podepsalo na zdravotní kondici. Naštěstí práce je dost a dostává se do podobných sfér jako kdysi jeho dědeček za první republiky. Někam na hranice mezi klempířinu, topenařinu, vzduchotechniku a instalatersví. Hodně pracuje s nerezovým plechem. Jako příklad uvádí výrobu dílů pro atypické domácí udírny. Tím se dostáváme k nářadí po dědečkovi. Na stěnách visí nůžky, kladiva – prostě to, co je třeba v každé dílně. Ale sem tam vidím věc, na kterou se potřebuji zeptat.
Při pohledu na sekyru je mi jasné, že po klempířské dílně se příště podíváme k tesařům.
Topůrko s kuličkou na konci. Používá se na zavírání pertlů při napojení rour. T kus snad ani s jiným nástrojem nejde dobře udělat.
Většina svodů má dnes rozměr 100 a hrdla děláme hrdlovačkou ve vrtačce. Před lety se svody dělaly na dílně, rozměry dle potřeby a na vytvoření hrdla se používaly zvláštní kleště. V dílně, kterou si tak nadšeně prohlížím, slouží i dnes, pro práci s trubkami menších rozměrů.
Ptám se na užitek dalších kleští, které vidím. To už se dostáváme k instalatéřině, používají se na řezání olověných trubek.
Kleště s nápisem“ Chicago“ vypadají neobvykle. Slouží pro tvorbu úchytů drátu při vytváření pantu. Typickým výrobkem je klapka pro vzduchotechniku. Pan Vocásek mi ochotně na kousku plechu předvádí rychlost a jednoduchost práce se stoletými kleštěmi.
Další kleště z první republiky potvrzují, že zákazníci se nemění. Dědeček i tatínek stejně jako současný majitel dílny pokrývali střechy v nedalekých Krušných horách. Tehdy stejně jako dnes se setkávali se zákazníky, kteří si nedali poradit a i ve sněhových oblastech trvali na téměř nulovém spádu žlabu a jeho montáži co nejblíže okapní hraně. Aby to prý bylo estetické. A tak dnes, stejně jako před léty, po každé krutější zimě berou děčínští klempíři do rukou prastaré kleště a vyrážejí tvrdohlavým zákazníkům žlaby narovnat.
Zaujal mne i úplně nový nástroj. Pan Vocásek říká, že si tuto pomůcku vyrobil, aby mohl rychle a kvalitně upravovat tašky Prefa po střihu.
Je zde i mohutná tesařská sekyra. Je to nejstarší kus nářadí v dílně, na klempířské práce se samozřejmě nehodí, ale pan Vocásek jí s úctou opatruje, protože je to památka po pradědečkovi, který s ní kdysi dávno, ještě za Rakouska, tesal trámy.
