Klempířské řemeslo si své následovníky musí zasloužit
V předchozích dvou dílech našeho miniseriálu o klempířském řemesle jsme si povídali s Petrem Ničmanem, zkušeným řemeslníkem a jednatelem firmy ROOF Systems s.r.o., a také s jeho synem Filipem, který se inspiroval otcovou profesí a třetím rokem studuje klempířinu na Středním odborném učilišti stavebním v Plzni. Tentokrát se na obor podíváme z jiného úhlu – očima Aleše Máši, mistra odborného výcviku právě na tomto učilišti. Podělil se s námi o své zkušenosti, postřehy i pohled na budoucnost tohoto krásného řemesla.
Co Vás přivedlo k oboru klempíř?
Myslím, že u většiny mladých lidí o jejich budoucnosti rozhodují spíše rodiče než oni sami. Sám jsem toho byl příkladem – stejně jako můj mladší bratr. Když nadešel čas vybrat si budoucí povolání (ještě za totalitního režimu), zasáhl náš otec.
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Posadil nás s bratrem ke stolu v kuchyni a po krátkém rozhovoru nám „naznačil“, jakým směrem by se naše kariéry měly ubírat. Jeden z nás se měl věnovat železu (otec byl vyučený montér ocelových konstrukcí) a druhý jídlu. Jako starší jsem měl právo volby – a tak jsem si vybral obor Klempíř pro stavební výrobu. Můj bratr se později vyučil řezníkem.
Až po letech jsme si uvědomili, že otec měl o naší budoucnosti jasno dávno před tímto rozhovorem. Často nám opakoval, že stavět a opravovat se bude vždy – stejně jako jíst. A nesčetněkrát jsme od něj slyšeli tu památnou větu: „Kluci, řemeslo má zlaté dno. Držte se ho!“
Můj bratr u svého oboru nezůstal a vydal se podnikat v úplně jiném odvětví. Já jsem si však práci klempíře natolik oblíbil, že jsem u tohoto krásného řemesla zůstal celý život.
Vyučil jsem se na Středním odborném učilišti Stavebním v Brně-Bosonohách, kde jsem úspěšně získal výuční list v oboru Klempíř. Do Bosonoh se pravidelně vracím i dnes – tentokrát už ne jako student, ale jako mistr odborné výuky pro obory Klempíř a Pokrývač. Se svými žáky se zde účastním celostátních soutěží.
Po mnoha letech praxe v oboru, ať už jako zaměstnanec, nebo později jako OSVČ, mi bylo po přestěhování z Brna do Plzně nabídnuto místo mistra odborné výuky na Středním odborném učilišti Stavebním v Plzni. S rozhodnutím jsem neváhal ani vteřinu – a to hned ze dvou důvodů. Prvním byl můj zdravotní stav, který už po padesátce nebyl úplně stoprocentní. Druhým, a podle mě tím hlavním, bylo uvědomění, že obor klempíř potřebuje nové nástupce, kteří budou pokračovat v tomto krásném, i když náročném řemesle s dlouholetou tradicí.
Na pozici Mistra odborné výuky jsem už sedmým rokem. Během svého působení na Středním odborném učilišti stavebním v Plzni jsem si dodělal výuční list i v oboru Pokrývač, takže nyní vyučuji oba obory současně.
Za tu dobu mi rukama prošlo nespočet žáků. Někteří se svému řemeslu věnují dál a jsou v něm opravdu dobří. Ne všichni ale u těchto oborů zůstali, což je podle mě škoda.
Jak byste popsal současný zájem mladých lidí o tento obor? Je podle Vás studentů dostatek?
Současný zájem mladých lidí o obory klempíř a pokrývač bohužel upadá. Nedokážu přesně říct, co je příčinou, ale jedno je jisté – je to škoda. Oba obory jsou krásná a poctivá řemesla, a z vlastní zkušenosti mohu říct, že je skvělý pocit procházet město nebo obec, kde jsem se pracovně podílel, a ukázat na tu či onu stavbu a hrdě prohlásit: „Tuhle střechu jsem dělal já.“ Dnešní generace ale bohužel vidí svou budoucnost jinak.
Další příčinou, proč naše škola nemá více studentů v oborech klempíř a pokrývač, je nedostatek učitelů, konkrétně mistrů odborné výuky. Naše škola každoročně na tyto obory přijímá maximálně 12 žáků. I přesto patří mezi školy s největším počtem žáků.
Na naše Střední odborné učiliště Stavební v Plzni se každoročně hlásí dostatek žáků. Jelikož jsme jediná škola v celém Západočeském kraji, která ještě tyto dva obory vyučuje, si myslím, že o studenty nouze nebude. Přesto se snažíme přilákat více žáků na tyto obory pomocí Dnů otevřených dveří a také tzv. motivačního kroužku. Na těchto akcích si žáci 8. a hlavně 9. tříd mohou vyzkoušet, co obor Klempíř a Pokrývač skutečně obnáší.
Jaké vlastnosti by měl mít dobrý klempíř? Je něco, co se studentům učí nejhůře?
Vlastnosti opravdu dobrého klempíře a pokrývače (ale to platí i pro všechny další obory a odvětví) vidím v tom, že už jako žák bude mít o svůj obor opravdový zájem. Po úspěšném ukončení studia, které je završené získáním výučního listu, bude svou práci vykonávat poctivě a především pečlivě.
Bohužel se ale na učilišti často setkávám s názory žáků typu: „Stejně tohle řemeslo dělat nebudu, stačí mi mít v ruce nějaký papír…“. S tímto přístupem opravdu kvalitní řemeslníky nikdy mít nebudeme.
Neznám přesně učební osnovy základních škol, odkud naši žáci přicházejí na naše SOU stavební, ale velký problém jim dělají výpočty. Naše profese, ať už klempíř, nebo pokrývač, je převážně o výpočtech plochy, obvodu, vynesení pravého úhlu... A právě tohle všechno bývá pro naše žáky velkou výzvou. Netvrdím, že je to problém základních škol, ale myslím si, že bychom na naší škole mohli na teoretickou výuku, zejména na výpočty, klást větší důraz.
Z rozhovoru s Filipem Ničmanem vyplynulo, že by více studentů přilákalo maturitní studium klempířství. Myslíte si, že by to mohlo být řešení pro zvýšení zájmu o tento obor?
Otázka maturity při jakémkoli studiu je dnes pro mnoho rodičů – dnešních i budoucích – velmi důležitá. Mám pocit, že tuto maturitní „bublinu“ hlavně nafukují média. Téměř na každém rohu čteme a slyšíme, že v dnešní době to bez maturity prostě nejde. Ale jde!
Osobně maturitu nemám a nikdy jsem ji necítil jako něco, co bych potřeboval. Pokud někdo v této republice věří, že maturita z vás udělá šikovnějšího řemeslníka, pak bych souhlasil s tím, že naše obory by měly být zakončeny maturitní zkouškou. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by díky maturitě byl lepším člověkem nebo lepším řemeslníkem. Naopak, znám spoustu lidí, kteří vykonávají profesi klempíře a pokrývače i bez výučního listu, a právě tito lidé jsou v oboru špičky. A věřte, že mají výdělky větší než právníci nebo doktoři.
Jakým způsobem se snažíte v rámci výuky studenty motivovat a nadchnout pro klempířinu?
Studenty naší školy se snažíme motivovat nejen v našem oboru, ale i ve všech dalších, které naše Stavební učiliště nabízí. Od prvního ročníku se s žáky kromě výukových osnov soustředíme na výrobu předmětů, které si mohou po dokončení odnést domů a pochlubit se, jaký výrobek se jim podařilo vytvořit. Vyrábíme různé konvičky, trychtýře, kbelíky, květiny, ale třeba i formičky na cukroví a podobně.
Výroba těchto předmětů by pro žáky měla být motivující, bohužel většina z nich je na naší škole hlavně proto, aby získali výuční list. To však nestačí k rozvoji jak řemesla, tak i samotných žáků.
Máte pocit, že školy mají dostatečné vybavení pro kvalitní výuku? Pokud ne, co by se dalo zlepšit?
Střední odborné učiliště stavební v Plzni je, myslím, dostatečně vybavené pro výuku našich žáků a budoucích řemeslníků. V poslední době se všechny obory snaží držet krok s novými trendy a modely strojů a přístrojů, které jsou běžně používány v praxi. Pravda je, že to ne vždy probíhá tak, jak bychom si přáli, ale od dob mého působení jako žáka se kvalita školního vybavení rozhodně zlepšila.
Dostatek výukového materiálu pro žáky je další klíčovou součástí výuky. Tento materiál zajišťuje zřizovatel školy, což je pozitivní, ale je škoda, že se jen zřídka najdou sponzoři v podobě majitelů firem, kteří by se podíleli na podpoře našeho učiliště a nechali v něm vyučit své děti.
V rámci zkvalitnění výuky a motivace žáků se naše škola snaží spolupracovat s různými firmami, které pro naše žáky pořádají školení, exkurze do firem a podobně. Dále se pravidelně účastníme různých soutěží, které jsou organizovány pro žáky všech ročníků stavebních učilišť. Poslední takovou soutěží bylo Mistrovství České republiky s mezinárodní účastí. Naši žáci soutěžili v oborech Pokrývač (kde obsadili 5. místo) a Tesařství, kde žák naší školy získal krásné druhé místo.
Před několika lety jsme na těchto soutěžích dosáhli nejvyššího výsledku – vychovali jsme juniorského mistra republiky v oboru Klempíř.
Vidíte v budoucnosti klempířského řemesla propojení s moderními technologiemi? Jaké inovace se dají do tohoto oboru přinést?
Moderní technologie v oborech klempíř a pokrývač bych do určité míry i viděl. Dnešní doba internetu a umělé inteligence nám všem nezadržitelně šlape na paty. Dokážu si představit, že dnes existují programy pro tvorbu cenových nabídek na realizaci střech, drony, kterými můžeme přesně zaměřit střechy nebo je použít k odhalení různých nedostatků při případné reklamaci.
Nicméně si myslím, že tu poctivou tvrdou práci jako například montáže žlabů, plechových krytin na historických budovách, pokládka tašek typu Prejz a další, za nás, poctivé řemeslníky, nikdy žádný stroj neudělá. A právě v tom vidím krásu a sílu našeho řemesla.
Jaké jsou nejčastější předsudky nebo mylné představy, se kterými se u studentů setkáváte, když se rozhodují, zda se stát klempířem?
Ať už si studenti vyberou jakýkoli učební obor, mají často bohužel mylnou představu, že jim vše spadne do klína samo. Dnešní mladí lidé vyrůstají často v rodinách, kde se jim rodiče nevěnují tak, jak by se měli. Rodičům je dnes zřejmě jedno, kde a s kým jejich dítě tráví volný čas. Mnozí rodiče si myslí, že jejich potomka na budoucí život připraví škola. To je ale velký omyl.
Jakou máte zkušenost s praktickou přípravou studentů? Předávají jim firmy dostatek zkušeností i příležitostí si to vyzkoušet?
Škola, myslím tím nás mistry odborné výuky a učitele teoretických předmětů, může mladé lidi připravit na jejich profesní život, ale pouze za předpokladu, že už přicházejí na učiliště s určitými předpoklady a zodpovědností pro svou budoucí práci. Většina mojich žáků slyšeli na vlastní uši od pana Ničmana, majitele firmy Roof Systém, že jeho pracovní doba může někdy činit i 17 až 18 hodin denně. V dnešní době je však pro mladé lidi ve věku 15–18 let velice obtížné, ne-li téměř nemožné, pochopit, že svět není jen o telefonech, počítačích a hrách, ale že skutečný život obnáší také tvrdou práci.
Co by podle Vás pomohlo zvýšit prestiž řemeslných oborů, konkrétně klempířství?
Jak už jsem zmínil, naše Stavební učiliště spolupracuje v rámci praktické výuky žáků s mnoha firmami v Plzeňském kraji. A nejedná se jen o Klempíře a Pokrývače, ale o všechny obory, které Střední odborné učiliště v Plzni vyučuje. Žákům, kteří chtějí ve svém oboru uspět a prosadit se, škola od druhého ročníku umožňuje praxe ve firmách. Cílem je, aby žáci získali větší poznatky v oboru a manuálně se zdokonalili. Bohužel to ale není vždy tak, jak bychom si přáli.
Firmy si, dle mého názoru, často jedou své zažité tempo a styl a na žáky se tu trochu zapomíná. Nejednou se stává, že se žáci po praxích vracejí zpět na dílny. Doposud se nikomu z vedení školy, ani mně jako mistrovi odborné výuky, nepodařilo zjistit hlavní příčinu jejich návratu. V některých případech volají sami majitelé firem, že žák je pro ně spíše přítěží (v takovém případě je důvod návratu jasný), ale v mnoha případech se žáci sami rozhodnou, že do firmy už nechtějí chodit, a to můžeme pouze spekulovat, proč praxi ukončili.
I když žák absolvuje praxi ve firmě, není to záruka, že se k závěrečným zkouškám nebo pololetnímu přezkoušení vrátí s bohatšími zkušenostmi. Je to velká škoda, že já jako mistr odborné výuky nemám prostor pravidelně kontrolovat, jak moji žáci ve firmách pracují, a také kontrolovat instruktora, který je v těchto firmách vede. Ale nechci jen kritizovat firmy – mnohým žákům tyto praxe do budoucího života přinesou opravdu hodně, a za to patří mé velké poděkování všem firmám, které se o naše žáky tímto způsobem starají.