Jak do domu nepustit letní vedra
Momentálně jednoznačně nejefektivnějším ochranou před přehříváním je domy dostatečně tepelně izolovat. Zhruba platí rovnice, že čím méně tepla může v zimě uniknout, tím méně tepla se v létě může konstrukcemi dostat dovnitř. Problém je ale v tom, že v létě izolace prostup tepla do interiéru neeliminuje, ale pouze zpomaluje. Z tohoto srovnání vycházejí jako méně vhodné lehké tepelné izolace, které nekladou dostatečný odpor pronikání tepla ze slunečního záření sáláním. Tento nedostatek je třeba kompenzovat zvyšováním jejich tloušťky.
Čím těžší, tím lepší – v létě
Pokud se má konstrukce prohřívat opravdu pomalu, pak je nutné volit materiály s velkou objemovou hmotností. Pro představu, na stejném principu akumulace fungují staré budovy. Jejich masivní zdi jsou schopny zpomalit prostup tepla natolik, že teplota v jejich interiéru zůstává příjemná i odpoledne. V přímořských oblastech, které trápí vysoké letní teploty odjakživa, tuto výhodu běžně využívají. Dokladem jsou tamní těžké střechy z kamene, betonu nebo keramiky.
Obecně platí, že problém letního přehřívání řeší masivní konstrukce střechy s plošnou hmotností nad 150 kg/m2. Tepelná kapacita této masy zpomalí průnik tepla až o 12 hodin, což umožní v letních měsících stabilizovat v podkroví denní maxima do 25 °C. Když se následně v noci prostor vyvětrá, může být zajištěno příjemné vnitřní klima i bez nutnosti používat klimatizaci.
Na druhou stranu, těžké materiály obecně velmi málo tepelně izolují, což je problém v zimě. Navíc nejsou vhodné pro lehké střešní konstrukce, které se dnes používají nejčastěji. Nezbývá, než se s pokorou obrátit zpět k lehkým tepelným izolacím a věnovat jejich návrhu opravdovou péči, aby v létě optimálně chránily interiér.
Řešení za hubičku
Zateplování je finančně náročné a vyžaduje dlouhou přípravu. Co je tedy možno ještě do léta stihnout a finančně se přitom nezruinovat? Třeba instalace rolet a žaluzií se dá zvládnout takřka obratem. Aby ale toto řešení bylo opravdu účinné, musí být stínění na vnější straně oken. Vnitřní instalace nemají z hlediska přehřívání příliš velký efekt.
Dvojnásobně toto doporučení platí u střešních oken. V letním období je takové okno vystaveno extrémní sluneční expozici, čímž dochází k přehřívání interiéru. Proto je téměř nutností jej z vnější strany zastínit.
Tepelné pohodě v podkroví překvapivě pomůže i instalace fotovoltaické elektrárny (či solárního teplovodního systému). Konstrukce totiž zastíní část střechy, a tím také omezí tepelné zisky.
Další jednoduchý ochlazující prvek pochází ze zkušeností našich předků. Před svými domy vysazovali velké listnaté stromy, které v létě stínily a chladily své okolí. Zato v zimě po opadání listí umožňovaly slunci přístup hluboko do domu. Toto jednoduché opatření má ale některé mínusy. Jednak se příznivě projeví až po letech, kdy strom vyroste, a pak taky musíte počítat s důkladnější údržbou střechy, kde se bude spadané listí shromažďovat.
Respekt k přírodě pomáhá
Za vysokými teplotami bezpochyby z velké části stojí náš životní styl. Vytváří totiž rozsáhlé plochy bez zeleně – např. silnice, parkoviště a střechy domů. Pro lepší snášení extrémů v počasí (teplo a taky přívalové deště) je potřeba tyto plochy dál nerozšiřovat. Sami výstavbu dálnice nejspíš neovlivníte, ale co můžete, je pořídit si zatravněnou střechu nebo aspoň místo zámkové dlažby použít zatravňovací tvárnice či šlapáky místo chodníku.
Je klimatizace nejlepším řešením?
Užívání klimatizace je přirozenou reakcí na nepříznivou situaci s vysokými teplotami. Jedná se však o opatření, které je vhodné spíš krátkodobě. Výroba chladu je totiž výrazně dražší než výroba tepla. Jakákoliv klimatizace je proto mimořádně energeticky náročná. Její nevýhodou je i hlučnost, a také ne každému vyhovuje ze zdravotního hlediska. Z uvedených důvodů nemůže být klimatizace lékem na nevhodné stavební řešení. Dlouhodobě nejvýhodnější je dát přednost už zmiňovaným stavebním úpravám.